Za branami mocného království se konečně rozprostřel svět plný legend, mýtů, nástrah, nebezpečí, přátelství, ale i smrti. Svět WarCraftu. Jeho srdce pulzuje více jak deset let, přičemž nyní si jej naráz vychutnávají tisíce hráčů. Pokud byste posledních pár let náhodou zaspali, potom vězte, že World of WarCraft je představitelem on-line her, respektive žánru MMORPG (Massive Multiplayer Online Role Playing Game). Vytvoříte si hrdinu, procházíte světem plným nástrah, plníte úkoly a to buď sami, nebo za asistence dalších hráčů. Snadno tak vznikají mnohá virtuální přátelství, což podporuje i systém společenství implementovaný do hry. Prostor ovšem zůstává i pro vlky samotáře - jenom to asi není taková zábava.

Zaměření na akci je evidentní a neváhal bych World of WarCraft označit za takové multiplayer Diablo III.

Začínáme!
Než se pustíme do víru dobrodružství, čeká nás hned několik velmi důležitých voleb. V prvé řadě to je server, kde hrajeme. Chcete-li potkat české hráče, zkuste server Thunderhorn (Normal) pro poklidné hraní, případně Shadow Moon (PvP) i pro vzájemné zápasení mezi hráči. Následuje tvorba hrdiny, jenž nás v herním světě reprezentuje. Nabízí se staré známé rasy a povolání, čímž ovlivníme i příslušnost k jedné z nesvářených stran (Horda či Aliance), ale i styl hry. Sluší se dodat, že pokud váš kamarád hraje za Alianci a vy za Hordu, logicky si ve hře spolu nezahrajete a ani nepokecáte. Vyplatí se proto nejprve zjistit, za kterou ze stran hrají vaši přátelé a známí. Osobně jsem si sice dávno vybral elfa lovce, ovšem když jsem pak zjistil, že všichni známí bojují za hordu, stal jsem se orkem lovcem. Mimo toho se každá z ras pyšní vlastními bonusy! Ohledně povolání záleží samozřejmě na upřednostňovaném stylu hry. Kdo inklinuje k akci, zvolí si zřejmě postavu válečníka, naopak ti, kteří rádi putují v družině a ostatním pomáhají, zastanou povolání kněze. Druid se zase umí proměňovat v šelmy, lovec si dokáže ochočit zvířátko pomáhající mu v boji.

Tvorba hrdiny probíhá rychle, dokonce lze použít i generátor, ovšem předpokládám, že většina hráčů si s vizáží trochu pohraje. Kromě barvy a pohlaví jde zejména o sestřih, rozhodně se nekonají takové orgie, jako třeba v The Sims 2. Ostatně bylo by to zbytečné, protože zatímco na začátku jsme odění téměř jen v rouše Adamově, s přibývajícím vybavením se mění i náš vzhled – a to celkem do detailů. Například sekerka do jedné ruky se nám pohupuje u pasu, obouruč nosíme na zádech.

Když už jsme spokojeni s vlastním výběrem, ocitáme se přímo ve hře, respektive v základním táboře. Tady nás naučí veškerým základům a herním principům a strávíme zde prvních pět úrovní. Ohledně ovládání odvedli v Blizzardu velmi dobrou práci – veškeré rozhraní se omezuje na myš a spodní lištu ikonek. V levé části si volitelně umísťujeme dovednosti a kouzla, jimiž lze po řádkách rolovat, v prostřední zůstávají rozloženy ikonky pro přehled o našem hrdinovi, dovednosti, guildu a podobně, zatímco pravá strana patří inventářům. Autoři totiž chytře zatratili jeden velký inventář, ale rozdělili jej na více menších úložišť. To se hodí v okamžiku, kdy si do jednoho váčku soustředíme lektvary a okénko si necháme stále otevřené – to totiž nepřekáží, zatímco pochodovat s jedním velkým otevřeným inventářem by nebylo příliš ideální.

Rozkoukáváme se
Než se rozkoukáme, rozhodně není vhodné hned vyrazit prozkoumávat okolí plné těch nejzákladnějších nepřátel, které nám ale mohou způsobit nemalé potíže. V osadě jste v bezpečí, obecně pak platí, že lokální obrana ráda zodpoví základní otázky typu "kde najdu...". Postavy, nad nimiž se vznáší žlutý vykřičník, pro nás mají nějaký úkol – stačí s nimi promluvit, přijmout jej a už se nám píše do "seznamu úkolů". Pokud máme daný úkol splněný, nad postavou vidíme žlutý otazník, což značí, že si můžeme vyzvednout kýženou odměnu. Vedle těchto postav v každé z osad nechybí místní obchodník (ve městě jich je nespočet), případně trenéři určení pro dané povolání.

Lovec vládne luku a to takovým způsobem, že vybraná oběť se ani nestačí přiblížit – dříve totiž padne mrtvá k zemi.

Prvotní úkoly se nesou v jednoduchých intencích, stačí například probudit pět spících dělníků, kteří se takto vyhýbají práci na stepi, či zabít daný počet určených nepřátel. Střemhlav se tak ocitáme v prvních bitvách. Osobně hraji za lovce, čili veškeré další popisované zkušenosti se týkají právě tohoto povolání. Lovce nelze označit za bojovníka na blízko, ačkoliv se dokáže celkem slušně ohánět i sekerou. Bohužel nemožnost "ověsit" jej těžkou výzbrojí ho činí více zranitelným. Lovec totiž vládne luku a to takovým způsobem, že vybraná oběť se ani nestačí přiblížit – dříve totiž padne mrtvá k zemi.

Bitvy
Souboje probíhají jednoduchým, ale zábavným způsobem. Myší označíme cíl a poté již "jen" klikáme na ikonky – tedy údery, dovednosti, typy střel, kouzla... Na internetu již pro každé povolání existují výpisy těch nejvíce účinných komb, ovšem stále mějme na paměti, že pokud selže třeba jen jedno z kouzel, může se zhroutit celý postup a my ještě budeme rádi za to, že jsme vyvázli živí.

Ostatně některé úkoly vyžadují díky svojí obtížnosti spojení více dobrodruhů – jednoduchým pozváním do skupiny tak vznikají dočasné týmy. Mezi ně se rovnoměrně dělí zkušenosti, nalezené peníze, o vzácné předměty se potom losuje. Případně je určen jeden člen na sbírání předmětů, jenž je pak distribuuje dále. Ostatně je daleko napínavější čelit bandě nepřátel s několika méně zkušenými hráči, kteří si navzájem pomáhají, než si daný quest vyřešit na vyšší úrovni sám. Na tomto místě vyniká i přítomnost guild, ostatně sám jsem členem českého společenství Chrocht. Hráči na vyšší úrovni vám obvykle rádi pomohou či pošlou nějaký předmět, jenž je pro ně prakticky bezcenný, zatímco pro vás je doslova požehnáním. Než jsme srovnali svoje úrovně, tak díky patří i Muslimu za podporu, ostatně spolu jsme splnili hned několik questů :).

Pošta a rozvoj postavy
Když už padla řeč o posílání předmětů, zmiňme další vychytávku: poštu. V každé osadě (či městě) se před hospodou nachází poštovní schránka, která neslouží jen pro posílání dopisů, ale i předmětů mezi hráči. Pokud tak hráč A chce poslat hráči B nějaký zajímavý předmět, nemusejí se vůbec setkávat – stačí, když hráč A pošle za drobný obnos balíček poštou a hráč B si jej může zhruba za půl hodiny vyzvednout. Poštou chodí i peníze či neprodané předměty z aukce. Na ní lze sehnat opravdu zajímavé věcičky, případně zbohatnout prodejem nedostatkového zboží.

Hráči na vyšší úrovni vám obvykle rádi pomohou či pošlou nějaký předmět, jenž je pro ně prakticky bezcenný, zatímco pro vás je doslova požehnáním.

Vraťme se ale ještě k rozvoji postavy. Po výcviku v základním táboře zjistíme, že zvyšováním základních atributů - jako síla či inteligence - zdokonalování našeho hrdiny zdaleka nekončí. O něco později si totiž volíme primární a sekundární dovednost a to nezávisle na povolání a rase. Někdo se pustí do vaření, jiný hledá minerály, osobně jsem se dal na bylinkářství a alchymii. V praxi tak pobíhám jako blázen po stepi a sbírám bylinky, abych si z nich připravoval různé lektvary, přičemž ty pokročilé lze výhodně prodat na aukci. Druhá věc se týká takzvaných talentů přístupných po desáté zkušenostní úrovni. Udělejme si malou rekapitulaci, abychom v tom neměli zmatek. Dovednosti nás učí trenér za určitý obnos peněz a splňujeme-li minimální úroveň. Talenty jsou dány, obvykle prohlubují účinek některé z dovedností a po bodu je přidělujeme vždy po dosažení další úrovně. Talenty se celkem větví - ve výsledku potom můžeme říci, s přihlédnutím i k dalším okolnostem, že dva lovci na stejné úrovni se mohou docela lišit.

Lovcova specialita - ochočené zvíře
Mezi specialitu lovce patří ochočování zvířat. To probíhá v několika fázích, poněvadž na jednu stranu sice máme ochočeného pomocníka, pokud se o něj ale nebudeme starat, po první potyčce nám uteče. Musíme jej proto dobře krmit a nenechávat jej často umírat – z úrovně "vzpurný" se časem stane "nejlepší přítel". Některá ze zvířat umí používat i kouzla, přičemž samozřejmě stoupají po úrovních. Osobně brázdím stepi s tygrem a nutno říci, že mě mnohokrát zachránil před smrtí – mezi jeho schopnost totiž patří, že umí stáhnout pozornost nepřátel na sebe. Sám se tak mohu doléčit, případně poodstoupit a začít to do soka smažit šípy. Jak již bylo řečeno, lovec se hodí nejlépe pro boj na dálku. Disponuje totiž nejenom znamením lovce, ale především speciálními střelami, které způsobují třeba zmatení (nepřítel je na chvilku mimo) či každou sekundu udělují dané zranění. Pokud víme, že se nám nepřítele nepodaří "ustřílet", může lovec položit past. Kombinaci sekery, pomocníka v podobě zvířátka a účinku pasti pak těžko odolávají i tužší potvory. Ostatně pokud nás zastihne smrt, existují dvě varianty - buď se z nejbližšího hřbitova vydáme najít svoji mrtvolu, nebo se necháme oživit rovnou na hřbitově, ovšem za cenu ztráty 25% durability všech předmětů + na pár minut všechny charakteristiky sníženy na 75%.

Cestování
Pohyb po kontinentu usnadňují mnohé dopravní prostředky – ty se ale odvíjí od finanční situace. Na začátku běháme po svých, posléze lze mezi záchytnými body využívat leteckou dopravu. Druid zase dokáže změnit formu v nějak rychlé zvíře, ostatní si musí našetřit hromadu peněz třeba na vlka. I když nakonec ani ta "podoba Geparda" u lovce není k zahození, zvyšuje totiž pohyblivost o 30%. Za zmínku stojí ale i námořní doprava a řeknu vám, že až poprvé uvidíte u hlavního města vzducholoď, zůstane vám otevřená pusa. Ostatně celé grafické zpracování je velmi specifické, dýchá z něj určitá atmosféra, kterou dost často 3D zpracování zabíjí. Kýčovité pohledy na zapadající slunce za obzor moře jsou tím posledním.

Herní úkoly jsou poměrně zajímavé a to zejména díky kontextu, tedy zasazení do příběhu. Jednou máme vymlátit místní osádku kasáren, podruhé natrhat určité bylinky, potřetí přinést hlavu velitele kentaurů, jindy někomu něco donést a podobně. Zaměření na akci je evidentní a neváhal bych World of WarCraft označit za takové multiplayer Diablo III. Fandové do WarCraftu, mezi něž se řadí i autor recenze, pak ocení celkovou propracovanost světa, jeho návaznost na předcházející události a schopnost neustále něčím překvapovat. Svět World of WarCraft totiž není sterilní. Po stepích se prohánějí stáda zvířat, v lesích najdeme stará tábořiště z válek – co více si přát?

Verdikt: Za celou dobu hry se objevila pouze jedna chybku technického rázu – hned v úvodu na ostrovech nelze sbírat bylinky. Jedná se ale jen o zrnko písku v moři, protože jako fanoušek světa WarCraft mám o hodnocení jasno. World of WarCraft splnil vše, co jsem od něj celá dlouhá léta očekával a Blizzard opět potvrdil, že když už něco vydá, stojí to za hřích. Rozhodl jsem se udělit absolutní hodnocení, protože pokud už si jej nezaslouží hra, kvůli které si vybírají lidé dovolenou, díky níž se chodí spát až při ránu a pálí vás oči od toho, jak dlouho u počítače sedíte, potom už asi žádná jiná.